Při této formě terapie klient aktivně zapojuje svoje tělo i mysl.
Při práci s tělem se učí nalézat místa, kde je v jeho těle zablokovaná energie a pojmenovat emoci, kterou v daném místě cítí.
Zároveň jde o uvědomění, v jakých situacích k potlačení této emoce a jejímu zamrznutí v těle dochází.
Poté následuje přijetí emoce bez hodnocení a její uvolnění prostřednictvím pohybu, tance, dechu, hlasu a dalších technik,
Další etapou je práce s dosycením potřeb a přepsáním nefunkčních vzorců chování a přesvědčení.
Při práci používám své zkušenosti s biodamickými cvičeními, práci s čakrovým systémem, individuální konstelační práci, aromaterapii atd. Součástí může být i kraniosakrální ošetření.
Jde o vědomou práci se zraněními, přesvědčeními a s nefunkčními vzorci chování, které jsme si vytvořili většinou v raném dětství.
Toto nevědomé chování nejsme ani v dospělosti schopni ovládat a na určité okolnosti a situace v našem životě reagujeme neadekvátně, z pozice zraněného dítěte. Tím zbytečně komplikujeme a často i velmi znepříjemňujeme život nejen sami sobě, ale i svým blízkým. Toto chování ničí nejen nás samotné, ale také naše vztahy s lidmi. Často se na sebe zlobíme, že nejsme v určitých situacích schopni zachovat si chladnou hlavu, nadhled a objektivitu a necháme se znovu a znovu zatáhnout do zbytečných hádek a bojů o energii. Stále reagujeme z pozice malého dítěte, které se cítilo vyděšené, ponížené, zesměšněné, rozzlobené, vzteklé, bezmocné, zoufalé, ztracené, opuštěné. Úkolem terapie je toto zraněné dítě uvnitř nás objevit, dát mu pozornost a lásku a naplnit jeho potřeby. Člověk si musí nejprve uvědomit, že reaguje neadekvátně. Už jen to, že je v situaci, kterou nemá pod kontrolou schopen uvědomit si, o co tady vlastně jde, je první krůček ke změně. Postupně začne odhalovat jednotlivá zranění, vzorce chování a přesvědčení, která jeho chování ovlivňují. Další fází je uvědomění si, že jakékoli výroky nebo soudy jiných lidí, nevypovídají nic o naší vlastní hodnotě. Naši rodiče, učitelé a další lidé, kteří formovali vývoj naší osobnosti, byli také pouze nevědomými lidmi jednajícími z pozice svých traumat, strachu a falešných přesvědčení. My sami musíme objevit svoji hodnotu, vědomí vlastní jedinečnosti, vědomí sebe-sama. Následně si musíme dosytit naše neuspokojené potřeby, aby naše vnitřní dítě mohlo opravdu dospět. Všechno, co nám naši rodiče nedali, musíme dát sami sobě. Ať už se jedná o bezpodmínečnou lásku, pocit bezpečí a přijetí, abychom cítili, že jsme milovaní právě teď, že jsme v pořádku, že máme právo cítit a vyjadřovat všechny emoce, že máme právo nastavit si vlastní hranice, rozhodovat o svém těle i o tom, co chceme dělat a co ne. Že je v pořádku mít vlastní názor a nesouhlasit s ostatními, že je v pořádku kritizovat a přijímat kritiku, že je v pořádku zlobit se, chtít čas a prostor jen sám pro sebe a že i při tom všem jsem stále v pořádku, v bezpečí, přijímaný a milovaný. Že nemám zodpovědnost za emoce, prožívání a nálady jiných lidí. Že není můj úkol snažit se ostatní rozesmát, zlepšit jim náladu, nebo urovnávat spory. Že každý je zodpovědný jen za svoje pocity a může vyjádřit nesouhlas a nespokojenost, ale stále by měl při tom zůstat v lásce a respektu k pocitům a názorům ostatních. Pochopení, že hodně lidí to takhle neumí, protože jsou stále pod vlivem svých dětských zranění a zatím nejsou připraveni, aby začali pracovat na svém uzdravení. Uvědomění, že názory a chování takových lidí, nevypovídají nijak o naší vlastní hodnotě. Potom se člověk musí samostatně rozhodnout, zda má nějaký smysl, trávit ještě čas v přítomnosti takových lidí. Pokud mu to ubírá energii a dotyčný zatím není připraven na změnu, je lepší komunikaci a kontakt s takovými lidmi omezit na nezbytné minimum. V momentě, kdy dojde k dosycení našich potřeb a přepsání nefunkčních vzorců chování a mylných přesvědčení o sobě, zjistíte, že už nejste závislí na ostatních lidech. Najednou si uvědomíte že, že to, co jste celý život hledali venku, máte uvnitř sebe a jste schopní to dát sami sobě lépe, než by vám to mohl poskytnout kdokoli jiný.
Zároveň se začnete dívat na svět jinýma očima. Pocítíte soucit k těm, kteří se stále ještě chovají pod vlivem svých dětských zranění. Budete schopni se na situace dívat i z jiných úhlů pohledu a už nebudete mít potřebu někoho obviňovat, soudit, měnit, nebo si něco vynucovat. To neznamená, že s nimi budete souhlasit. Jen budete schopni vyjadřovat svůj nesouhlas v klidu, bez emocí a s úctou a respektem k ostatním. Ve svém nitru budete klidní, vyrovnaní a sebejistí. To se bude odrážet i na venek ve Vašem chování a vystupování a tím se automaticky bude měnit i vše kolem Vás. Už nebude potřeba, abyste se setkávali se „starými“ situacemi a prožívali znovu a znovu stejné lekce. Tuto lekci už budete mít zvládnutou a před Vámi se otevřou nové obzory.